Kalendář ukazoval poslední únorovou neděli a Matěj byl moc rád, že se jí konečně dočkal. Měl rád každou neděli, ale tato pro něho byla výjimečná. Totiž ve čtvrtek slavil svůj svátek a rodiče mu slíbili na neděli překvapení. Ono se to řekne, ale kdo to má tak dlouho vydržet, takovou dobu čekat! Konečně je to tady – neděle!
Tatínek hned ráno zavelel, že v devět hodin je odjezd. „A co kostel?“, ptal se Matěj, „my nepůjdeme na mši?“ „To víš, že půjdeme, ale do jiného kostela,vždyť to vůbec nevadí.“ V autě Matěj žadonil, ať už konečně to slibované překvápko rodiče prozradí. Protože tolik naléhal, maminka to nevydržela: „Jedeme do ZOO.“ „Jupííí, v zoo jsem v zimě ještě nebyl, to bude paráda“, radoval se Matěj.
Po mši a vydatném obědě stáli u brány do zoologické zahrady. Když se procházeli mezi zvířaty, sluníčko je šimralo svými paprsky a bylo jim krásně. Matěj měl zvířata moc rád a často si doma listoval v encyklopediích o zvířatech. Žasl nad tím, kolik rozličných druhů je, jak jsou barevní, co všechno umí.
„Tati, já bych chtěl taky tak šplhat po stromech jako ty opice, nebo lítat jak papoušci…ale v kleci bych zavřený být nechtěl“, mudroval Matěj. „To víš, že zvířatům by jistě bylo lépe na svobodě, kde je to pro ně přirozené prostředí, ale tady se o ně dobře starají a navíc bychom taková zvířata třeba nikdy naživo neviděli,“ usměrňoval tatínek. „ Ale stejně je to krása, ty barvy, tečky, proužky, hnědé flíčky..“, žasl Matěj a najednou vybafl:
„A co kdybychom si třeba tamtoho malé klokánka koupili, není o moc větší než ten plyšový,co mám doma.“
Tatínek se smál: „To přece nejde, ale můžeme ti koupit třeba křečka.“
„To by šlo“, hlavou pokyvuje Matěj.
„Ale nezapomeň, že se o něho budeš muset starat, čistit mu, dávat mu nové piliny, krmit ho,“ vyjmenovává seznam povinností maminka.
„Žádný problém, všechno budu dělat, slibuju,“ souhlasí Matěj.
„Mami, víš, na co jsem přišel? Když se já budu starat o svého křečka, bude mu dobře, když se o něho nepostarám, bude smutný. Stejné je to se zvířaty v zoo, nebo s těmi, co chovají lidé doma. Ale kdo se stará o ty zvířata v přírodě? Kdo jim chystá krmení, aby nebyli smutní a nezemřeli? No, hádejte…Já to víííím. Je to Pán Bůh. To On dává růst rostlinám, trávu barví na zeleno, nasadí a vymaluje květiny, řídí slunce, měsíc a hvězdy....o všechno se stará. Ale můžeš mi říct, jak to všechno zvládá. Ty se staráš o nás a někdy býváš z toho všeho už unavená. Já se budu starat o křečka a taky se mi třeba někdy nebude chtít. Jak to ten Pán Bůh může všechno stihnout?“ nechápavě koulel Matěj svýma hnědýma očima.
„Pán Bůh je mnohem šikovnější, silnější než jsou lidé. Dělá to všechno proto, že nás má rád a záleží mu nás.“ s úsměvem odpověděla maminka, „na nás lidech je, abychom mu byli za to všechno vděční a abychom se snažili stejně jako on dělat druhým radost.“
Matěj toho využil a hned povídá: „A když teda nejsem tak šikovný jako Bůh a máme druhým dělat radost, pomůžeš mi s křečkem?“ Maminka s tatínkem tušili, kam Matěj míří a mrkli na sebe.
----
DĚTI POZOR - na příští rodinnou mši sv.
Namalujte zvířátko, o které se staráte, nebo jej máte doma, a přineste na další rodinnou mši. Pokud žádné takové nemáte, tak namalujte to, které se vám líbí.
Obrázek pak společně poneseme v obětním průvodu, jako poděkování Pánu Bohu za to,že se o nás stará. Příští rodinná mše svatá je 20.3 [5].