kázání pro děti

Ahoj děti, tak vás vítám na první rodinné mši svaté v novém školním roce. Moc se na vás Matěj s Bonifácem těšili. A vy také?
Poslouchejte, co se Matějovi přihodilo….

Během prázdnin byl s rodiči na dovolené a tam se seznámil s novým kamarádem Pavlem. Prožili spolu moc krásných dobrodružství a tento týden měl Pavel přijet za Matějem na návštěvu. Matěj se těšil, že spolu půjdou na kolotoče a na moc dobrou zmrzlinu a taky do zoologické zahrady. Pořádně celou návštěvu promyslel a těšil se, jak si to společně pěkně užijí. Jenomže to dopadlo jinak…

Ahoooj děti,

přivítal otec Petr s Matějem v ruce přítomné malé i velké děti Boží. Jsem rád, že se tady společně opět setkáváme. Děcka, víte, co nás ve středu čeká? Jak se té středě říká? Z klučičích lavic se ozvalo: černá,ale pak zazněla správná odpověď – za pár dní bude popeleční středa a tou začne postní doba, doba přípravy na Velikonoce.

Ahoooj holky a kluci,

tak se po prázdninách zase setkáváme! Jupííííí

Matěj si po čase klidného letního nicnedělání pomalu zvyká ve 3. třídě. A jak se daří vám? Líbí se vám ve školce, ve škole?

Matěj se také začal v náboženství připravovat na první svaté přijímání. Pomalu se seznamuje s Desaterem, už dobře zná první dvě pravidla správného života: nikdy nezapomeň, že tě má Pán Bůh rád a nikdy neříkej jeho jméno zbytečně, nedělej Pánu Bohu ostudu.

„Ahoooj děcka,“ vítal Bonifác o neděli dobrého pastýře všechny přítomné malé i velké děti Boží. Stejně jako Bonifác s Matějem i otec Petr byl zvědavý, zda děti splnily nepovinný úkol z minula a podle Matějova vzoru zasadily nějaké semínko. „Tak co vám vyrostlo,“ vyzvídal Matěj.
A co sis zasadil ty ?

Poté se Matěj zaposlouchal do pohádky, kterou mu vyprávěl tatínek...

Vzpomínáte si, děti, jak Matěj slavil v zoologické zahradě svůj svátek? A jak si přál nějakého zvířecího mazlíčka? Rodiče mu kromě křečka dali také parádní kolo – přesně takové si Matěj přál

….konečně mohl za krásného jarního sluníčka vyrazit na delší výlet. Chtěl navštívit kamaráda ve vedlejší vesnici. Maminka mu to dovolila, prý je to docela bezpečná cesta po cyklostezce. „Tak ahooooj, maminko“, zavolal na rozloučenou Matěj. „Nezapomeň si vzít helmu a žádné hlouposti, jeď opatrně“, místo odpovědi připomínala maminka. „No, jojo,“ a už za Matějem bouchly dveře. 

Kalendář ukazoval poslední únorovou neděli a Matěj byl moc rád, že se jí konečně dočkal. Měl rád každou neděli, ale tato pro něho byla výjimečná. Totiž ve čtvrtek slavil svůj svátek a rodiče mu slíbili na neděli překvapení. Ono se to řekne, ale kdo to má tak dlouho vydržet, takovou dobu čekat! Konečně je to tady – neděle!

Byla neděle. Zvony ohlašovaly, že je čas jít do kostela, ale Matěj pořád ležel v posteli. Ne, že by se mu nechtělo jít na mši, ale nemohl. Byl nemocný. Maminka s tatínkem odcházeli a ještě ode dveří volali: „Budeme se za tebe modlit, ať už je ti líp." "A hezky to tady sám zvládni,“ mrkla na něj maminka.

Matějovi bylo najednou líto, že nemůže jít taky…ach jo, jaká je to paráda, když je člověk zdravý a může si jít, kam chce, pomyslel si. Za chvíli rodiče přišli a Matěj se vyptával: „Jaké to bylo, bylo tam hodně dětí? A o čem pan farář vyprávěl?“