Byla neděle. Zvony ohlašovaly, že je čas jít do kostela, ale Matěj pořád ležel v posteli. Ne, že by se mu nechtělo jít na mši, ale nemohl. Byl nemocný. Maminka s tatínkem odcházeli a ještě ode dveří volali: „Budeme se za tebe modlit, ať už je ti líp." "A hezky to tady sám zvládni,“ mrkla na něj maminka.
Matějovi bylo najednou líto, že nemůže jít taky…ach jo, jaká je to paráda, když je člověk zdravý a může si jít, kam chce, pomyslel si. Za chvíli rodiče přišli a Matěj se vyptával: „Jaké to bylo, bylo tam hodně dětí? A o čem pan farář vyprávěl?“
Maminka sice chtěla podávat oběd, nemohla však Matěje jen tak odbýt: „Četlo se o povolání rybářů za apoštoly.“ „Jo, to znám, to je o tom, jak Petr a Ondřej měli všeho nechat a jít za Ježíše,“ hlásal Matěj.
„Když jsi to tak pěkně věděl, po obědě ti přečtu pohádku“, za odměnu slíbil tatínek. Matěj si vybral knížku a chtěl číst o zlaté rybce.
„Tati, to je ale náhodička. Dneska se v kostele mluví o rybářích a my si čteme o rybce.“
„To je sice pravda, ale ty příběhy jsou úplně opačné, nezdá se ti? V pohádce zlatá rybka měla splnit všechna přání. Rybářova žena chtěla pořád víc a víc…a nakonec neměla nic. Rybáři v evangeliu se však museli všeho vzdát a měli Ježíše následovat.“
„Tati, ale to pro ně muselo být určitě těžké, že? To se taky musím vzdát toho nového kola, když chci jít za Ježíšem?“ posmutněl Matěj. „ To nemusíš,“ pohladit tatínek Matěje po vlasech. „Pán Ježíš nepotřebuje tvoje nové kolo, či moje auto. Jít za Ježíšem znamená, že se budeš snažit žít jako on. Budeš se snažit být dobrým člověkem.
„A co to znamená?“
„Dobře se chová ten, kdo si plní své povinnosti, uklízí si po sobě, je poslušný, ochotně pomáhá, kde je potřeba, nežaluje, nenadává..."
„No jo, ale víš, tati, jak je to někdy těžké vydržet?"
„Matěji, to víš, že to není úplně snadné, ale když to zvládneme, budeme s Pánem Ježíšem v nebi, a to si myslím, že je to nejlepší, co si můžeme přát. A neměj strach, Pán Ježíš ví, že to pro nás je těžké, a proto je pořád s námi a drží nás za ruku, abychom to s ním lépe snášeli,“ povzbudivě zakončil tatínek své povídání.