Kostel Sv. Andělů strážných

Verze pro tisk

Poloha GPS: N48,976062° E17,644381°

Kostel sv. Andělů StrážnýchPrvní zprávu o tom, že existoval kostel v Nivnici, máme z roku 1403. Byl menší stavbou a nacházel se v místech dnešního hřbitova. Na půdě současného chrámu byl v letech 1530-1538 vybudován českobratrský sbor, opuštěn od r. 1621. Původní farní kostel zůstával na svém místě, i když věřící katolického vyznání byli v menšině.

V roce 1625 zde vedli duchovní správu dominikáni z Uherského Brodu. O patnáct let později připadla duchovní správa v Nivnici k Hluku, což trvalo do 15. října 1654, kdy se stala samostatnou farností. Náležely k ní filiální kostely v Horním Němčí, Strání a Korytné. Duchovní správu řídili opět dominikáni. V té době byl v kostele sv. Archanděla Michaela jen jeden jednoduchý dřevěný oltář, pozlacený kalich, monstrance, kamenná křtitelnice a pět kasulí. Bohoslužby se konaly jedenkrát měsíčně. Koncem roku 1706 se stal farářem Václav Antonín Černoch, který spravoval faru až do smrti v roce 1738. Po svém nástupu zřídil pod kaplí Anděla strážce, vzniklé z bývalého bratrského sboru, kryptu, do níž jako první pochoval zemřelou matku a za nějaký čas zde byl uložen i on sám.

V roce 1741 chrám sv. Archanděla Michaela zbourali; nový kostel sv. Andělů strážných byl vybudován na místě kaple z pozůstalosti zmíněného zesnulého faráře Černocha, což realizoval farář Ondřej Hinl. Půdorysný rozsah nového chrámu do určité míry souvisí s kostelem v blízkém Hluku. Stavba byla dokončena v roce 1752 a slavnostní svěcení proběhlo v neděli 5. listopadu téhož roku, jméno stavitele ani bližší údaje ovšem neznáme.

V roce 1835 byla zvýšena zvonice – jednolodní podélná jednoduchá stavba vybudovaná podél severní kostelní osy s odsazeným, uvnitř trojboce, na vnějšku půlkruhovým uzavřeným kněžištěm, k němuž po obou stranách přiléhají protějškově řešené hranolové útvary sakristie s oratoří v patře a kaple P. Marie. Loď obdélného půdorysu o délce 18,27 m, šířce 11,48 m a výšce 10,50 m uvozuje široký vstup. Nad ním se v ose severního průčelí zvedá hranolová zvonice. Fasády kněžiště jsou členěny pilastry s římsovými hlavicemi oddělujícími okna s půlkruhovým záklenkem. Fasády bočních útvarů, lodi a vstupního útvaru člení dvakrát odstupňované pravoúhlé vpadlé výplně, v nichž se nacházejí okna s půlkruhovým i segmentovým záklenkem. Severní průčelí lodi má bosáž naznačenou v omítce, plášť zvonice je hladký. Vstup do kostela je v ose severního průčelí a vede do podvěží zaklenutého valeně se styčnými výsečemi. V kněžišti je valená klenba s výsečemi a lunetovým závěrem – kopie původní klenby zničené za válečných událostí v roce 1945. Klenuté patky dosedají na pilastry s kompozitními hlavicemi. Sakristie je plochostropá, oratoř a boční kaple zaklenuty valeně se styčnými výsečemi. Do sakristie i do kaple vedou portály s kamenným ostěním, flankované toskánskými polosloupy nesoucími prolamovaný štít. Loď je zaklenuta valeně na pasech dosedajících na široké přízední podložené pilíře s římsovými hlavicemi, jejich dříky člení pravoúhlé vpadlé výplně. V severní části lodi našla své místo hudební kruchta, podklenutá valeně s výsečemi. Její plný parapet, uprostřed segmentově vypjatý do lodi, člení reliéfní pásový dekor s rokajemi a zvonečkovými motivy a spočívá na pilířových arkádách. Věž byla zastřešena helmou se čtyřmi malými vikýři s kruhovými okénky a završena oktogonální lucernou s makovicí s dvouramenným křížem. Celková délka kostela i s předsíní je 36,50 m, celková výška věže je 42 metrů. Vznikla tak pozdně barokní stavba – snad na starších základech -, která se v celkem nezměněné podobě zachovala dodnes.

Bezprostředně po vysvěcení měl chrám jen skromnou výbavu, doplňovala se postupně. V roce 1753 byly z hořejšího kostela sv. Archanděla Michaela přeneseny a na věži umístěny dva zvony, téhož roku byly nákladem obce zakoupeny nové věžní hodiny. Ke dvěma zvonům byl pořízen ještě jeden malý – umíráček, který slouží nivnické farnosti dodnes. Zdoben je reliéfy sv. Rodiny a sv. Barbory, jež drží v pravé ruce kalich a v levé palmovou ratolest, a vyrobil jej roku 1774 Valerius Obletter z Olomouce. Z doby vzniku stavby pochází hlavní oltář, který v průběhu let zaznamenal řadu změn. Je tvořen tumbovitou mensou obloženou umělým mramorem, se svatostánkem z roku 1936, u něhož klečí adorující andělé. Na zděném sloupovém tabernáklu pořízeném v 19. století byla roce 1941 umístěna plastika Panny Marie na volutových konzolách, kterou však při úpravách kněžiště opět odstranili, rovněž původní socha sv. Anděla strážce byla v roce 1936 nahrazena novou dřevěnou sochou sv. Anděla strážce, který svým pláštěm chrání dvě malé děti před pádem do propasti. Na profilované římse oltáře je umístěna plastika sv. Archanděla Michaela s ohnivým mečem spravedlnosti a andílkem držícím váhy – dílo Josefa Winterhaldera st., předního moravského umělce, jenž tvořil v nedalekém Uherském Brodě. 

     Hlavní oltář kostela - makro  Hlavní oltář kostela - mikro

V roce 1793 byl na evangelijní straně zřízen oltář zasvěcený sv. Anně. Nad tumbovitou mensou se zvedá architektura oltáře s ústředním sousoším sv. Anny vyučující svoji dceru – dívku Marii v přítomnosti sv. Jáchyma božím zákonům. V mělké nice uprostřed jsou umístěny plastiky světic, Marie Kleofášovy, Marie z trůnu Šalamounova, v nástavci pak sv. Alžběta. Dílo pochází od Benedikta Telčíka, znamenitého sochaře 2. poloviny 18. století.

Boční oltář - levý  Boční oltář - pravý

Druhý boční oltář sv. Josefa na epištolní straně byl pořízen již v roce 1792. Je od téhož sochaře a má ve střední nice poloplastický výjev Smrt sv. Josefa a na bočních konzolách jsou alegorie Naděje – žena s kotvou a Lásky – žena držící v ruce srdce, v nástavci lze uvidět Víru – žena s křížem a kalichem spásy. V roce 1862 byla do oltáře sv. Josefa vložena konsekrovaná oltářní deska.

Při stavbě bočních oltářů a dalších úpravách interiéru byly s největší pravděpodobností zazděny oba boční vchody nalézající se v místech oltářů, a zároveň s nimi i dvoje dveře v průčelí kostela, kde byl zřízen jen jeden, daleko širší vchod. Kazatelna z umělého mramoru, pořízena základem faráře Josefa Kromera, pochází z roku 1790 a je přístupná z kněžiště otevřeným vchodem. Benedikt Telčík je rovněž autorem sousoší Krista s apoštoly Petrem, Pavlem a Janem umístěnými na stříšce přízední kazatelny.

Nad bývalou kaplí sv. Anděla strážce, změněnou na sakristii, bylo zbudováno oratorium, přístupné schodištěm ze sakristie. V roce 1862 se dokončila oprava věže kostela poškozené jednak nepříznivými klimatickými vlivy, jednak požárem v roce 1858. Dne 18. srpna 1862 byl posvěcen kříž, a pak i s bání vytažen na věž. V roce 1889 se prostřednictvím kostelního jmění zakoupily čtyři vitráže do presbytáře, kam byly pořízeny rovněž dvě bohatě vyřezávané lavice. Zároveň kostel obdržel 16 dalších lavic zhotovených v dílnách stolaře a řezbáře Emila Siegla v Pavlovicích u Olomouce.

Dne 23. 12. 1891 přibyla do rohu u oltáře sv. Josefa také nová křtitelnice zakoupená díky Křesťanské akademii. Z valašského mramoru ji zhotovil ing. Ciani z Prahy. Rok nato obec pořídila za 600 zlatých od brněnského hodináře Františka Moravuse věžní hodiny, které však nevyhovovaly a byly ještě 24.10. t.r. vyměněny za jiné. V roce 1893 se započalo s úpravou kaple s Božím hrobem (dříve kaple sv. Kříže) mající ve zdi zasazen náhrobní kámen se znakem P. Černocha. Z Frenštátu pod Radhoštěm po Radhoštěm byl povolán umělecký stolař Jindřich Perta, aby zhotovil plán pro oltář kaple a samotnou realizaci prováděla řezbářská škola ve Valašském Meziříčí. Po provedení základních prací malíři Vojtech a Jan Bubeníkovi z Loštic kapli vymalovali a nakonec byl dodán a postaven nový oltář. Je sedm metrů vysoký, uprostřed se sochou P. Marie Lurdské a po stranách se sochami věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Vedle svatostánku klečí dva cherubové. Pod mensou, do které byly vloženy ostatky svatých, byl zbudován Boží hrob s ležícím Kristem. Kaple byla vysvěcena 7. prosince 1894.

Oltář boční kaple kostela

Na podzim 1893 praskl na věži kostela prostřední zvon. P. Vaněk proto nechal u firmy Stilzer ve Vídeňském Novém Městě nákladem 3480 zlatých zhotovit čtyři nové – Neposkvrněné početí P. Marie (1009 kg), Sv. Cyril a Metoděj (514 kg), Anděl strážný (208 kg) a Nejsvětější Srdce Páně (124 kg), které byly slavnostně vysvěceny 14. dubna 1894.

O tři roky později byly v kostele opraveny všechny oltáře včetně kazatelny a křtitelnice. V sobotu 23. června 1906 zapálil blesk šindelem krytou věž, která beze zbytku shořela, a navíc byly zničeny i varhany na kůru. Ještě v září však vyrostla věž nová a poté byly instalovány též nové varhany. Další ránu přinesla 1. světová válka. V srpnu 1916 došlo k rekvizici všech čtyř nedávno koupených zvonů, počátkem posledního roku konfliktu byly pro válečné účely zabrány také cínové píšťaly od varhan. V roce 1919 byl chrám znovu vymalován akad. Malířem Františkem Šenarem z Olomouce, který zhotovil i křížovou cestu a sv. Cyrila a Metoděje na Vítězném oblouku. Celkové náklady činily 8450 Kč. V roce 1923 se do kostela vrátily zvony – vytvořeny firmou Herold v Chomutově – a za dalších pět let sem byla zavedena elektřina.

V říjnu 1934 následovala oprava střechy na věži a těsně před 2. světovou válkou byla pořízena nová krytina. Ještě předtím, v roce 1936, ovšem proběhla generální oprava a restaurování interiéru firmou Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Věřící navíc mohli chodit po nové dlažbě (dílo F. Wawerky z Lipníka). Celkové náklady na všechny tyto opravy převýšily částku 95 tisíc korun. Při rekonstrukci došlo i k otevření krypty pod sakristií. Bylo zjištěno, že je zaklenutá, ze smíšeného zdiva, pouze vyspárovaná, o délce 4,8 m, šířce 3,2 m a výšce 1,6 m. Vchod do krypty byl u schodů do presbytáře. Pochovávalo se v ní od roku 1725 do r. 1772. Po obsazení naší země nacistickým Německem byly v roce 1942 opětovně z kostela odebrány čtyři zvony a zbyl zase jen umíráček. Tři roky nato chrám dokonce zasáhla bomba, jež prorazila střechu i klenbu presbytáře a zničila přední část kostela včetně interiéru.

Do prosince 1945 se podařilo zrealizovat pouze novou klenbu nad presbytářem. Střecha byla provizorně zabezpečena, stejně tak věž, okna zakryta deskami. Bohoslužby se konaly u bočního oltáře sv. Anny. V roce 1946 je pokračováno v opravách firmou Pražan a Fučík z Luhačovic, věž dostává měděný pech. Poté se práce přesunují i do interiéru – štukatérské provádí R. Doležal z Olomouce, opravu maleb akad. Malíř J. Daněk z Letovic.

Dne 12.10.1947 jsou slavnostně vysvěceny nové zvony od firmy R. Manoušek a spol. z České u Brna, za dvanáct let instalovány nové varhany a v roce 1963 proběhla díky Chrámové službě Červený Kostelec výmalba kostela. Další vlna rekonstrukcí a znovuvybavování interiéru připadla do sedmdesátých a osmdesátých let – elektrické osvětlení, nový rozhlas, přemalby nástěnných obrazů, oprava střech, fasády, zakoupení nových věžních hodin, lavic, provedeno odvlhčení kostela apod.

V roce 1999 zpracovala firma Pyrus Brno sanační projekt opravy střechy chrámu. Práce byly zahájeny rok nato a skončeny další rok. Došlo k chemickému ošetření krovu a komplexní výměně nevyhovující střešní krytiny. Další roky jsou restaurovány boční oltáře a připravujeme opravu kazatelny. Chrám je chráněnou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 3378.

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.

Kdo je nový

  • rozalka
  • miki
  • Trtci
  • Michaela
  • miško

pečeť