„Pohni, abys den sváteční světil!“

Ahoooj holky a kluci,

tak se po prázdninách zase setkáváme! Jupííííí

Matěj si po čase klidného letního nicnedělání pomalu zvyká ve 3. třídě. A jak se daří vám? Líbí se vám ve školce, ve škole?

Matěj se také začal v náboženství připravovat na první svaté přijímání. Pomalu se seznamuje s Desaterem, už dobře zná první dvě pravidla správného života: nikdy nezapomeň, že tě má Pán Bůh rád a nikdy neříkej jeho jméno zbytečně, nedělej Pánu Bohu ostudu.

U večeře se všem pochlubil, že zná třetí pravidlo dřív, než o něm taťka začal vyprávět. Jenže někde se stala malá chyba. Matěj se naučil třetí přikázání takhle: Pohni, abys den sváteční světil!

„To ne,“ povídá taťka, „takhle to není!“ A Matěj překvapeně říká: „Jak to? Vždyť mi maminka často právě v neděli opakuje: Pohni sebou, Matěji, pohni sebou, nebo přijdeme pozdě do kostelíčka na mši svatou!!!“ „Ano, to si taky dobře pamatuji“, řekl taťka, „ale přece to je jinak. Není tam slovíčko pohni, ale pomni, tzn. pamatuj. Dobře si pamatuj, abys den sváteční světil. Neděle je sváteční den, protože Pán Ježíš v neděli vstal z mrtvých a my se z toho spolu radujeme a setkáváme se s Ním.“ Ale Loudalka odpověděla: „Jenže mě se do kostelíčka nechce, když je v pelíšku tak krásně teplíčko… a navíc venku je zima a já si chci hrát s panenkami! To přece Pán Ježíš pochopí…“

Matěj na to odpověděl: „Jenže mně se do kostelíčka nechce, když je v pelíšku tak krásně teplíčko… a navíc venku je zima a já si chci dívat na televizi! To přece Pán Ježíš pochopí…“

Maminka však Matějovi připomněla minulou sobotu, kdy slavil svátek. Pozval své kamarády a maminka mu upekla moc dobrý a velikánský dort. Těšil se, jak se o sladký dort se všemi rozdělí a jak se budou radovat. Čekal, ale stále nikdo nepřicházel. Ani dopoledne, ani odpoledne. Nikdo nepřišel, protože prý venku prší a nikomu se nechtělo… „Vzpomínáš si, Matěji, jak jsi tenkrát plakal a byl smutný?“ „Ano, mami, tolik mě to mrzelo.“

A maminka odpověděla: „Vidíš, i Pán Ježíš se na nás vždycky těší a má pro nás připraveno mnoho svého přátelství a své lásky a dobroty. A když nepřijdeme, nejenže to Pána Ježíše mrzí, ale i my se o mnoho připravíme.“

Člověk, který šel na hostinu bez svátečních šatů

Příběh o hostině, kterou pro nás Ježíš přichystal, jsme slyšeli i dnes v evangeliu: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít… Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‘Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?’ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

Mluví se v něm o člověku, který něměl na sobě sváteční šaty. O tom, že na svatební hostinu by se ale měli hosté trochu připravit. Jak třeba?........Hezky se obléct, dobře se naladit, přinést dárek.

U mše svaté je to podobné. Měli bychom se hezky obléct, dávat při mši sv. pozor, zpívat a modlit se s ostatními… připravit svoje srdce, a to přinést Pánu Bohu jako dárek.

Milé malé i velké děti Boží, přece si nenecháme ujít příležitost pro setkání s Pánem Bohem,co vy na to???