Tip na knížku o křesťanském manželství: "Odvaha žít lásku"
Pokud se chceme připodobnit Bohu, můžeme tak učinit skrze žitou manželskou lásku.
Na knížku Odvaha žít lásku jsem narazila teprve nedávno. Od té doby ji kupuji všem známým jako svatební dar. Je překrásná a hluboká. Pomohla mi zase víc pochopit tajemství křesťanského manželství žitého podle Božího plánu, tedy podle slov Písma Svatého. Přestože knížka odkrývá tajemstvím opředené poslání křesťanských manželů, jak je to zakotvené v Bibli, je psaná srozumitelně a čtivě. Autorka nám předkládá návrhy, jak v dnešní době žít lásku v manželství, přibližuje nám jeho krásu, velikost a originalitu a ukazuje nám jeho různé stránky: Boží plán pro manžele, místo muže a ženy, milost svátosti manželství, intimní život v životě manželů, evangelní život manželů apod.
Kdo se bojí lásky, bojí se života
Když jsem se do ní zahloubala, hned jsem si připomněla naše motto na svatebním oznámení: KDO SE BOJÍ LÁSKY, BOJÍ SE ŽIVOTA. Až při četbě této knihy jsem si uvědomila, jak zásadní slova to jsou pro naši společnou cestu životem. Cestu vedoucí k posvěcení našeho manželství, cestu vedoucí k naší svatosti.
Smyslem křesťanského manželství je NEBÁT SE PROŽÍVAT LÁSKU podle křesťanských zásad, protože ŽÍT A MILOVAT JE TOTÉŽ. Naše poslání je svým životem svědčit o Kristově lásce. Tedy připodobňovat se Bohu, který je Láska. Z Boha jsme se zrodili a k Bohu zase směřujeme.
Boží plán s mužem a ženou
V první kapitole „Boží plán“ mě příjemně překvapilo až jak obsáhle a hluboce se dají pochopit slova o stvoření člověka, slova o stvoření člověka k Božímu obrazu, o stvoření člověka jako muže a ženu atd. Autorka jednoznačně a srozumitelně vysvětluje všechny symboly, kterými je vyprávění o událostech v zahradě Eden opředené. Dává rozměr každému slovu, které v Bibli v knize Genezis je.
Některé špatně uchopené feministické snahy o zrovnoprávnění postavení muže a ženy mě vždycky jako ženu zklamávaly. Některé ženy bohužel právě výsady a dary, které máme od Boha, považují za znevýhodňující handicapy. Na druhé straně je smutné, že i v dnešní „moderní době“ existují manželství, kde stále „ženě vládne muž“ a „…je tím postižena hlavně žena, protože jen rovnost vyplývající z důstojnosti obou jako osob může dát vzájemných vztahům ráz opravdového společenství..“ (citace str. 78)
Právě i rozdílná úloha muže a ženy v Božím díle stvoření je zde zcela jednoznačně a pochopitelně popsána.
Od staré smlouvy k nové
Druhá kapitola „Od staré smlouvy k nové“ provokuje člověka zanechat povrchnosti a všednosti ve vztahu. Nutí nás vymanit se z lhostejnosti pramenící z každodenních starostí a burcuje k odvaze žít svůj vztah plně. Pokud se chceme připodobnit Bohu, můžeme tak učinit skrze žitou manželskou lásku.
„…Nastane den, kdy manželství nebude nositelem symbolu smlouvy Boha s jeho lidem, ale skutečností, naplněním lásky až do krajnosti… Ježíš miloval věrnou láskou, jež se dala jednou provždy a navždy. Právě tak nás angažuje manželství na cestě, po níž se nelze vracet. Milovat vyvoleného člověka znamená považovat ho za jedinečného, dávat mu přednost. Znamená to zcela se angažovat: srdcem, tělem i duší a zcela obětovat všechno ostatní.“ (citace ze str. 47 - 48)
Praktický manželský život podle evangelia
V dalších částech knihy se již píše o uskutečňování Božího záměru v praktickém životě. Je návodem na cestě ke svatosti. Základním poselstvím evangelia, nové smlouvy mezi člověkem a Bohem, je bratrská láska (nikoli sexuální přitažlivost a zamilovanost). Toto poselství je potřeba vtělit do každodenního života.
„…Nadřazenost muže nad ženou, vlastnický duch ženy ve vztahu k mužovi a k dětem jsou plody prvotního hříchu a nenaplňují vůli Boží…“ (citace str. 78)
Autorka dále rozebírá hodnoty, které jsou v křesťanském manželství podstatné, jako jsou: milosrdenství, soucit, pokora, mírnost, trpělivost, odpuštění, chudoba, poslušnost a čistota.
„…Každý člověk i se svým jedinečným a nezcizitelným tělem, je tedy povolán k podílu na životě a slávě vzkříšeného Krista…Tělo je nejen zaslíbeno vzkříšení, ale už zde na zemi je chrámem Ducha, přebývá v něm Bůh, jemuž v plnosti náleží…“ (citace str. 88)
