Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18; Žalm 116; Řím 8,31b-34 Mk 9,2-10
Abrahám je často kladen jako příklad neochvějné víry. V době bohatě rozvinuté psychologie mnozí odborníci zůstanou nad jeho jednáním v rozpacích. Nejde o slepou víru, není to spíš fanatický projev? Pečlivý čtenář však vnímá, že Abrahám miluje svého syna a místo fanatismu v hlubokém vnitřním boji kráčí na horu s důvěrou, že Bůh má řešení. V nadhledu celého Písma a dějin spásy Bůh nabídl život vlastního syna, abychom mohli žít. Jak daleko je Bůh ochoten zajít!
